Česká republika
Slovinsko (10.4.-17.4. 2011) očima studentů
GRM NOVO MESTO-CENTER BIOTEHNIKE IN TURIZMA
We enjoyed a busy but wonderful day on 13th April in Grmnovo mesto, Slovenia, where we visited Centre biotehnike in turizma.
We started our day early in the morning milking the cows. You can imagine how we were surprised seeing self milking machine which operates itself, without human intervention and the cows were calm, quickly milked and even satisfied.
After the shower and comforting breakfast we headed for other practical experience to the horse stables. There the work began. We cleaned the boxes, carried in the feed, and swept the floors… After we tided away all the tools we used we could not wait for our rewards, out riding lesson. We were divided into two groups according our riding abilities and hurrah for outside riding hall. That was an excellent experience for all of us, nobody fell down and we could all feel that we had good fun after a good work was done.
Then it was just a time for a lunch. And after that, we jumped onto the bus and went to a ex-student of the Slovene school pig farm. He tried to breed the female pigs (sows) and their young ones (piglets) as much naturally as it its possible. Saws were even allowed to move freely, graze themselves on the outside meadows, play in the muddy pond or just relax under the trees. The piglets are even given toys they can play with! That this approach has its impact on only for the animal´s quality of life but also as we realized during the degustation of the homemade products on the quality of meat as well.
Then we continued our journey to the turkey farm. That farm, large in its grounds, consisted of two halls, one for young ones hiding themselves under the heaters, artificial hens, second for adult animals. All the floors were padded with sawdust, always fresh water and plenitude of feed was a must and clearly natural thing.
We felt asleep that moment we got on the bus as we had experienced so many things that day. Thanks luck and marvelous cooks we even managed delicious diner in the boarding house!
That was one of ours superb day in Slovenia.
[/spoiler]Pondělí 11.4 2011
Ráno jsme se šli nasnídat a poté nás Mateja vzala do speciální učebny, kde nám formou prezentace představila svoji školu. Nakonec i Filip s Dian představili naši školu, také formou prezentace. Atmosféra byla pěkná a bylo i občerstvení- výborný jablkový džus a ve škole napečené domácí cukroví.
Dále nás Mateja provedla školou a nakonec i školním statkem. Ukázala nám školní zvířata- ovce, koně, krávy a samozřejmě dojící automat, na který jsme se potom šli podívat. Bylo to ve středu v pět ráno a pomáhali jsme i s dojením. Ve dvě hodiny byl oběd a ve tři hodiny nás čekala prohlídka Noveho Města, kde nám jedna studentka ukázala všechny památky, kostely, náměstí a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o městě. Například, že Novo Mesto vzniklo v roce 1365 a bylo založeno na dosud ještě neosídleném místě, v meandru řeky Krka. Až do roku 1768 bylo obehnáno hradbami a právě díky nim jej Turci při svém tažení po Balkáně nedobyli. Malé úseky hradeb se dochovaly až dodnes a ty jsme taky mohli vidět.
Nakonec jsme šli na zmrzlinu a dokonce byl i krátký rozchod, kde někteří koupili suvenýry domů. Den byl moc vydařený, mohli jsme se těšit na další den, na praxi na školním statku.
Úterý 12.4. 2011 – Martin Grygar (2.B)
7:00-7:30 snídaně
8:00-13:00 praxe u skotu a ovcí
14:00-14:30 oběd
15:30-17:00 návštěva veterinární ordinace v Novom Mestě
19:00-19:30 večeře
Dnešní den jsme měli prožít naplno. O tom nás nejen přesvědčila dobrá snídaně, ale i odborná praxe na kterou jsme se velmi těšili. Při příchodu do kravína jsme se seznámili jak s profesorem praxe , tak se studenty a se zvířaty. Pak nám profesor sdělil všechny informace o chovu skotu, plemenitbě, dojení, odstavu a chovu telat, krmení a pastvinách.
Ve škole chovají celkem 60 krav a to plemen holštýnskofríské a švýcarské hnědé. škola má k dispozici obrovské prostory pro ustájení skotu , uskladnění krmiv , bohaté pastviny a moderní dojící techniku. Mají autotandemovou dojírnu 3×2 a dojícího robota (de Leval). Po svačině jsme se vydali na prohlídku uskladněných krmiv. Viděly jsme balíkové senáže , siláže , směsi šrotů (kukuřičné , namíchané hrách s ovsem , čistý drcený hrách a minerální šroty) a kukuřičnou siláž. K tomu mají moderní techniku skládající se z míchazích strojů s frézou , traktory , sběrače a mnoho dalších.
Praktickou část naší výuky tvořilo odrohovavání telat autokauterem. Před samotným odrohováváním jsme tele uspali , když tele uslo vysříhali jsme mu srst kolem růžků a začali jsme odrohovávat. Tečkou tímto procesem bylo píchnutí dávky vitamínu a to intramuskulárně. Hodinu telátko spalo a o ničem nevědělo. Telata mají k dispozici mléčný automat , který jim na základě čipu umožní pít mléko kdykoliv v průběhu dne.Náplň mléka a startéru se doplňují pomocí senzorů. Další naší činností byla praxe u ovcí kdy jsme jim preventivně podávali antiparazitika v tubě a to peroralně. Po vykonané praktické části jsme se odebrali na oběd.
Po vynikajícím obědě jsme měli naplánovanou exkurzi v ordinaci zdejšího veterináře. Pan doktor nás provedl celou svou ordinací. Ukázal nám všechny zákoutí a přístroje potřebné pro plynulý chod ordinace. Viděli jsme čekárnu , příjmací místnost , malou laboratoř , 2 operační sály , rentgenovou místnost a chladící box na kadavéry. Pan doktor byl velice milý a ochotný zodpovědět nám na každou naší otázku. Za prohlídku jsme poděkovali a naplněnými novými informacemi a zážitky jsme se pomalu odebírali na internát.
Po příjezdu na internát jsme měli svoje osobní volno a v 19:00 jsme se museli odebrat na večeři. Po večeři se začínám těšit na další den.
Středa 13.4.2011 – Radka Černá (3.C)
7:00 – 7:30 Breakfast
8:00 – 13:00 Practice work (2 groups) (horses, cow) (M. Zobec, M. Zupančič + students)
14:00 Lunch
15:00 – 18:00 Visit 2 farms (pig production, turkey production) (U. Trobec + students)
19:00 Dinner
Jak už úvodní tabulka napovídá, tak dnešní program byl opravdu nabitý. A to, zde není uvedená zcela náhodná akce. Ptáte se jaká???? Ranní dojení krav v autotandemové dojírně, doplněné o dojícího robota. Dojení jsem se zůčasnila já, 2 studentky a naše paní učitelka Ing. Pospíšilová. Dojení známe, ale ten robot nás doslova učaroval. Je skoro nemožné, že stroj je schopen ovládat se sám, podojit krávu a ještě k tomu kráva je spokojená a zcela klidná. Na dojení jsme odcházeli před pátou hodinou. Paní dojička nám stručně vysvětlila co a jak a po chvíli, jsme dojili sami. A to nejen my studenti, ale i paní inženýrka. A že nám to šlo, ani jsme se nenadáli a v dojírně stála poslední kráva a my šli na internát, do sprch, na snídani a hurá pokračujeme v předem naplánovaném programu na dnešní den.
Odborná praxe u koní.
Moc jsme se na ní všichni těšili. Praxe nám začala v 8:00 hod. Než si nás převzal profesor praxe, tak jsme se stačili seznámit snad s polovinou koníků. Podstrkávali jsme jim dobroty, šimrali je na hlavě a po krku. Poté nám profesor rozdělil práci a my začali s čištěním boxů. Všechny boxy jsme vyházeli, a pak navozilli čisté piliny. Nakonec vše pozametali, upravili a uklidili potřebné nářadí. A po práci zábava, přidělili nám 2 koně (valacha a hřebce). My koně vyčesali, nasedlali, nauzdili a hurá na venkovní jízdárnu. Byli jsme rozděleni do dvou skupinek a na kruhu jsme jezdili na těch krásných koní. Kdo uměl jezdit lépe, jezdil sám a kdo, hůř byl na lonži a naši trenéři nám dali do těla. Ale příjemně, ježdění jsme si užili a mírně unavení končili s příjemným pocitem dobře odvedené práce a dobrým sebevědomím z toho, že nikdo nespadl z koně a všichni jsme ježdění statečně zvládli. Po odvedení koní do stáje jsme je odsedlali, oduzdili, vyčesali, osprchovali jim nožky a zavedli zpátky do vyčištěného, voňavého boxu. Práce hotova a už byl čas na oběd.
Po dobrém obědě jsme nasedli do autobusu a jeli na prasečí farmu patřící bývalému studentu slovinské školy. Zde v malebné přírodě chová prasnice (největší z nich vážila 300kg), kanečka a narozená selátka. V kotcíchch jsou volně ustájené prasnice, které mají možnost vyjít ven na pastvu. Tam mají výběh a také prostor, do kterého v létě napouštějí vodu z řeky a prasnice se mohou rochnit a chladit v takovém domácím bazénu s bahnem. Dále jsme viděli přirozené připouštění, kdy se malý kaneček snažil oplodnit velikou prasnici. No doufám, že se mu to povedlo. Dále jsme pokračovali do porodny. Celá byla v naprosté čistotě. Prasnice byly ve speciálně upravených klecí a kolem nich se hemžilo spousta malinkých selátek plných života a spokojenosti z dobrého mléka, které jim poskytovala jejich maminka. Prasničky byly krmeny automaticky krmnou směsí. Selátka měla pelíšek s vyhřívanou podlahou a malé napáječky s čistou vodou a krmítka se starterem. Malá selátka se po dosažení 6 týdnů věku odstaví a žijí v takové školce, kde jsou selátka přibližně stejného věku. V boxech mají umístěné hračky a visící řetízky, aby si mohli hrát a nepoškozovali sebe ani svoje kamarády. Ještě jsme si obešli farmu zvenčí a prohlídli si uskladněná krmiva pro prasátka a mysleli si, že už jedeme dál. Ale, omyl. Majitelé farmy nás odvedli do malé místnosti a tam pro nás byla připravená ochutnávka jejich domácích výrobků. A to nejen masitých salámů, šunek a uzeného masa, ale také domácího chleba, moštu a vína. Takhle posílení jsme se rozloučili s majiteli, poděkovali za úžasnou exkurzi a jeli jsme cestou necestou dál na krůtí farmu.
Krůtí farma byla rozlohou opravdu veliká. Obsazené krůtami, měli dvě haly. V první byla malá krůtí miminka schovávající se pod tzv. umělými kvočnami. To jsou lampy rozmístěné po celé hale, které hřejí a nahrazují tak kvočnu. Hala byla dále vybavena krmítky a napáječkami s vodou. Podestýlku tvořily piliny. V druhé hale to bylo skoro stejné. Až na to, že malá miminka nahradili skoro dospělými krůtami. A co ještě??? Zmizely umělé kvočny, byla tam větší krmítka a napáječky. A podestýlka byla starší a špinavější. Po prohlídce prostor, pokochání se pohledy na malinkou drůbež a poslechnutí přednášky o chovu krůt jsme nasedli do autobusu a jeli na internát. Vyčerpaní z celého dne jsme usnuli a probudili se až na sjezdu z dálnice vedoucí do Novoho Mesta.
Dnešní den jsme ukončili večeří, kterou jsme kvůli nabitému programu skoro nestihli. Avšak hodné dámy kuchařky na nás počkaly. A my si mohli pochutnat na dobrém jídle.
Neděle 17.4.2011
Po důkladné přípravě na cestu a nacpání všech dárků do kabel, jsme se kolem deváté ráno odebrali směrem k nachystanému autobusu, který horko těžko pozřel naše objemná zavazadla. Ale pan řidič už měl zkušenosti, a tak jsme nakonec všechno dovnitř nacpali. Rozesadili jsme se pohodlně a vyrazili na snídani. Ta byla vskutku královská. Takovou baštu, jako to poslední ráno, jsme dloouho nikde neměli. Prvotřídní úprava, výborná chuť, skvělá káva a ještě lepší housky právě upečené. Toto ráno se přemohli i ti nejmenší jedlíci a dali si pořádně do nosu. Snídaně a přístup opravdu několikahvězdičkového hotelu. A protože se báli, abychom neumřeli na cestě hlady, dostali jsme s sebou i sváču. Po desáté jsme tedy konečně vyrazili k domovu s autobusem o tunu těžším než před snídaní. Cesta byla pohodová, spalo se, zpívalo, zase spalo, vykládaly se vtipy. Na silnicích byl klid a tak jsme nemuseli nikde stát v kolonách a podobných zdržovačkách. Naším autobusem zněl Vlkodlak od Wanastovek v podání naší V.I.P. kytaristky Kristýnky, též se tam mihli Chinaski a Vypsaná fixa s jejich Dezolátem. Cesta ubíhala snad rychleji než do Slovinska. Měli jsme pár „čůracích“ zastávek na benzinkách, kde nám to automatové kafe přišlo k duhu. Profrčeli jsme rakouské hranice, ani jsme nevěděli jak, a už jsme se trapem blížili k těm očekávaným českým. Přišly co nevidět, ale mezitím jsme si někteří ještě stihli schrupnout. Náš obtěžkaný autobus udělal poslední zastávku před příjezdem do Kroměříže, a to v Mikulově, kde jsme se rozprchli do Lidlu, jako když do nás brokem střelí. Udělali jsme útratu za mlsky a večeře a definitivně se rozjeli domů. Kroměříž se nás dočkala asi kolem šesté večer. Se stejnou námahou s jakou jsme strkali kabele dovnitř, tak jsme je zase tahali ven, rozebrali si každý svoje, možná pobrali i něco cizího, rozloučili se a rozešli se každý na svůj intr. Hned jsme referovali domů zážitky a ostudy a určitě na tenhle krásný týdenní pobyt jen tak nezapomeneme.
Francie (10.3.-20.3. 2012)
EPLEFPA Armand FALLIERES – Nérac
From 10th to 20th March 2012,
We (Iveta and Klára) and other pupils of Taufer Veterinary High School went on an exchange scholarship to a small town of Nérac in southern France, where we were given a warm welcome by Mr. Finger, the school director.
Our task was to analyze the differences in working conditions between the Czech Republic and France in the field of agriculture and health. It all began in the town of Kromeriz, where in the early morning chill a small group of courageous students set off for the Prague-Ruzyne airport. A huge metal bird (the plane) took us on its wings and carried us to the town of Toulouse, where a mass murderer full of hatred for other peoples and races was just going on a rampage. This meant that we could get in his sight, too. (But we were lucky and all of us got out unharmed.)
On a beautiful warm day in the middle of our journey we visited an organic apple farm. We were welcomed by a friendly owner with a beautiful smile in his face. He familiarized us with his work. It was in fact a sort of art for him to grow top quality apples.
His orchard was located on a hill above a pond and woods, away from busy roads and harmful influences that certainly would not agree with those apples. The harvested apples are then processed into apple juice in the school cider house.
The apples on the school farm were grown without any chemical treatment which could adversely affect their taste and quality. We were also shown a program used to forecast weather conditions for the next day. This program was able to predict the increased danger of mold infections so the owner can get prepared in a good time.
In his opinion, it is a pity that this program is not used more widely because it enables a significant improvement in growing apples and it is not expensive.
We think that apple-growing in France is a good business because a lot of French people are more health-conscious consuming lots of fruits and vegetables.
In our opinion, organic apple farming could hardly be implemented in the Czech Republic because there are not such favourable conditions here and people are always in a hurry so they are not willing to spend so much time with this kind of business.
We had a chance to taste these apples, and so we could pay compliments to those who grow these apples which are much juicier than those we are used to eat and moreover they do not hurt your teeth with an unpleasant chill.
“So many countries, so many customs”, but in spite of some minor differences we eventually realized that we had a lot in common.
Prepared by: Iveta Kolarova, Klara Tesaříková
+
We (the students of Taufer Veterinary High School in Kromeriz, Czech Republic) have met the French students of the agricultural school Lycée agricole Armand Fallières, in Nerac. The purpose of our 10-day stay was to learn new things and explore the differences between France and the Czech Republic. After being divided into mixed Czech-French groups, we asked each other questions about education and social differences between the French and the Czech.
We learned that the French students choose education that will enable them to work outdoors mostly in the field of horticulture and nature conservation. In comparison with Czech students who are constantly changing views on their future profession, the French pupils have a firm vision about their future carrier originating already from childhood. We also noticed a considerable difference in the minimum wage, which in our country is € 320 in contrast to € 1200 in France.
It was surprising that the holidays at French schools are much more frequent. They have a regular 2-week vacation every 6 weeks, including 2-month summer holidays. The Czech schools do not have such advantage whereas the French students enjoy it fully.
The stay gave us a lot of new experience and the possibility to use the English language as a means of communication was enormously beneficial for us too.
We are really thankful to our school that organized such a beneficial educational exchange for us.
[/spoiler]Tour de France není pouze název nejslavnější cyklistické soutěže,
ale také pojmenování výpravné cesty studentů TSOŠ veterinární Kroměříž za poznáním krásy jihofrancouzského venkova. Za spolufinancování Evropské Unie se uskutečnil multilaterální projekt Comenius, jehož účelem bylo získat nové zkušenosti a poznatky o uplatnění absolventů SŠ na trhu práce. Mimo jiné jsou zde i zapojeny školy ze Slovenska a Slovinska.
Dne 10. 3.2012 odletělo 15 vyslanců 3. ročníků do historického města Nérac, který je vzdálený asi 120 Km od vínem proslulého Bordeaux. Ve výše uvedeném městě sídlí partnerská škola – Lycés de Agricole, jejíž odbornost se zaměřuje na zemědělské okruhy a chov koní. Zde byli naši členové výpravy ubytováni na školním internátě společně s francouzskými studenty. Kromě různých seznamovacích aktivit mezi, které byla zahrnuta i uvítací diskotéka, účast na společných hodinách tělocviku, angličtiny a jízdy na koni, jenž měly posloužit k bližšímu česko-francouzskému spřátelení, jsme se také zúčastnili mnoha nezapomenutelných výletů pořádaných hostitelskou školou. Návštěva největší písečné duny v Evropě – Dune de Pilat, umožnila mnohým z nás prvotní spatření Atlantského oceánu. Po zdolání 117 metrů písečné hory byl svět jako na dlani. Z jedné strany dvousetkilometrový Napoleonem vysazený táhnoucí se, borovicový les na druhé straně nekonečná modravá plocha chladného oceánu. Také exkurze byly tvořeny v souladu s projektem Comenia, což spočívalo v zjišťování a porovnávání podmínek pro podnikání. Měli jsme možnost navštívit farmáře a zemědělce zdejšího kraje, regionu Aquitánského, kteří nás zasvětili do tajů zpracování a výroby svých produktů. Za zmínku stojí například rodinná farma na pěstování bio-jablek či velkovýrobní továrna produkující typická francouzská vína, a armagnac – koňak z kvalitního vína. Ani naše chuťové buňky nepřišly o zážitky, které se ukrývaly v podobě ochutnávek a degustací tradičních sýrů, paštik a především vín, ale třešničkou na dortu byla konzumace čerstvých ústřic. O svéráznosti místních obyvatel nás přesvědčil i gaskoňský způsob lovu holubů, který byl důkazem vynalézavosti člověka v tvrdých podmínkách.
Poté následovala část pro nás nejvíce zajímavá a to víkend strávený v hostitelské rodině. Členové naší výpravy byli svěřeni do péče jednotlivým francouzským studentům, společně byli vysláni do jejich domovů a právě zde musela být prokázána naše odhodlanost, nebojácnost a vůle vystupovat v cizím prostředí, mezi neznámými lidmi, kde jediným prostředkem komunikace byla angličtina. Nakonec jsme shledali, že pobyt v rodině nám přinesl mnoho pozitivních zkušeností a hlavně získání nových přátel, se kterými jsme i nadále v kontaktu.
Po deseti dnech nastal čas loučení, který v nás zanechal více emocí, než jsme čekali. Dne 20. 3. 2012 jsme byli dopraveni na letiště a směřovali zpět do naší rodné vlasti. Návrat proběhl bez komplikací. A již dnes s úsměvem vzpomínáme jaké to je žít ve francouzském stylu. Tento výjezd nám umožnili nezapomenutelné zážitky, cenné zkušenosti a především stmelení kolektivu ať už českého či francouzského.
Výprava za „lesním mužem“
….cestou od jabloňového sadu jsme ale nejeli stejnou cestou, jeli jsme za nějakým malým autem, které směřovalo naprosto jiným směrem než při příjezdu. Spolu s Veronikou (francouzskou učitelkou tělocviku) jsme jeli do neznáma. Za pár minut jsme se dostali na polní cestu, která vedla do lesů. Zastavili jsme se téměř uprostřed lesa. Všichni jsme vystoupili a následovali toho staršího pána, se kterým jsme sem přijeli. Ten směřoval hlouběji a hlouběji do lesa, než jsme došli na okraj. Tam jsme se pokochali krásnou přírodou a pak jsme zamířili zpět do lesa. Asi po dalších 5 minutách chůze jsme došli k něčemu, co nikdo nevěděl jak to pojmenovat. Jakoby chodby tvořené kapradím a větvemi stromů. Zastavili jsme tam a čekali. Po chvíli nás majitel pozval „domů“. Postupně jsme tam všichni nalezli.
Zprvu malý úkryt se proměnil v dlouhé katakomby, které snad nikde nekončily. Uvnitř byla kuchyň, sporák a další věci. Postupně jsme se dozvěděli, že tento bunkr slouží jako rozhledna k lovu holubů. Po chvilce, než jsme se zorientovali, jsme si mohli prohlídnout vyhlídku z tohoto bunkru. Dozvěděli jsme se, jak zde sleduje holuby a posléze loví. Po pár minutách jsme se vydali dále katakombami. Po několika desítkách metrů jsme vylezli na vykácené místo mezi stromy, kde ležely na zemi jakési železa. Pán nám vysvětlil, že to jsou vlastně pasti k lovu holubů. Dvakrát nám předvedl, jak se to používá a šli jsme zase jinde. Vyšli jsme na kraji lesa, kde jsme mohli vidět další pasti. Po přehlídce této pasti jsme se vydali zase do katakomb. Asi po 150 metrech jsme došli k malé chatrči, kde nám ukázal svoje letní sídlo. Tady jsme konečně viděli i trošku technologie. Po prohlídce domu nám ukázal klece s holuby.
Na zpáteční cestě jsme se ho vyptávali na různé informace. Dozvěděli jsme se, že to staví již od svých 60ti let a teď má 75. Dále, že lidé z jeho vesnice mu říkají lesní muž a že i teď ulovené holuby konzumuje. Tahle informace nás docela zarazila, ale jak se říká, jiné kraje, jiné mravy. Tahle zkušenost nám ovšem dala za pravdu, že se i v dnešní době se dá přežít pomocí přírody a způsoby lovu zvěře mohou být zajímavé.
Náš poslední francouzský den (19. 3. 2012)
jsme s naší školní skupinou navštívili vinařství ve francouzském městě Condom. Ihned po příjezdu se nás ujal přívětivý pan majitel, který nás provedl celou výrobou od počátku až po degustaci. Začali jsme prohlídkou síta třídícího dovezené hrozny od větviček, listí a jiných nečistot. Bílé bobule se nadále lisují na hroznovou šťávu, která se nechává kvasit, na rozdíl od červených, které se nechávají kvasit ve slupkách, aby víno získalo typickou barvu, vitamíny a antioxidanty a až po této proceduře se lisují.
Při procházení celých prostor vinařství, se vzduchem linula vůně kvašených hroznů a my bedlivě naslouchali povídání o dalších procesech výroby, jako je síření, čiření, filtrace či zrání vína a mohli jsme obdivovat obrovské nerezové tanky, kde se víno uchovávalo a zrálo. Stali jsme se i svědky odvozu vína na lahvování. Spokojeni a s novými vědomostmi, jsme se těšili na poslední etapu celé prohlídky.
Tou byla samozřejmě degustace a nákup samotného skvostu, o kterém jsme již, za celou exkurzi, toliko slyšeli. Pan majitel nás zavedl do jejich „domácího“ obchůdku, kde nám na ochutnávku rozlil jak bílé, tak červené víno a pan ředitel naší hostitelské školy v Neracu, nás učil správně ochutnávat. Promíchání, znalecké přičichnutí a konečně i ta očekávaná ochutnávka.
Samozřejmě, že jsme neskrývali nadšení, jak nad vůní, tak nad chutí a hojně jsme začali nakupovat exempláře domů, aby si i u nás mohli vychutnat trochu té slavné Francie.
My, studenti Tauferovy střední odborné školy veterinární z Kroměříže
jsme se setkali s francouzskými studenty školy, která má název Lycée agricole Armand Falliéres v Neracu.
Účelem našeho 10-denního pobytu bylo poznat hodně nového a také zjišťování rozdílů mezi Francií a Českou republikou. Po rozdělení do smíšených česko – francouzských skupin jsme si navzájem pokládali otázky týkající se vzdělání a sociálních rozdílů obyvatelstva těchto zemí. Dozvěděli jsme se, že francouzští studenti si vybírají vzdělání, které jim umožní v budoucnu pracovat v přírodě, nejčastěji v oblasti zahradnictví a ochrany přírody. V porovnání s českými studenty, kteří své názory na budoucí povolání neustále mění, francouzští žáci si svůj názor od dětství zachovali a často jdou za stejným cílem. Značný rozdíl jsme zpozorovali také v minimální mzdě, kdy u nás, v České republice, minimální výše činí 320 euro a ve Francii 1200 euro. Dále byl překvapujícím zjištěním, rozdíl prázdnin, které jsou ve francouzských školách mnohem častější. Mají pravidelné 2 týdenní prázdniny každých 6 týdnů, včetně 2 měsíčních prázdnin a svátků. Zatímco české školy tuto výhodu nemají, Francouzi si ji plně užívají.
Pobyt nám poskytl spoustu nových zkušeností, skvělých zážitků a vzdělání v anglickém jazyce, což je pro nás velice důležité. Tedy uzavřely bychom to jako pro nás velmi přínosný poznávací pobyt, který nám naše škola umožnila v rámci studia a patří ji naše velké poděkování.
